Slovo školního psychologa

Slovo školního psychologa 3

Pár řádek o koronavirové psychohygieně
Od chvíle, co přišla doba virová, se v našich životech mnohé změnilo. Každý to má trochu jiné, někdo se nudí zavřený doma, někdo toho má naloženo ještě mnohem víc než dřív, někdo se bojí, někdo ne, jiný je naštvaný, další uštvaný… Život se tak či onak změnil všem. A změnil se nejen nám, dospělým, ale i našim dětem. Maminky se stávají učitelkami, paní učitelky si zvykají učit přes internet, děti si zvykají učit se doma. Těžké je to pro všechny. Mějme tedy pro sebe navzájem pochopení, každý jsme jiný a každý si na změny v životě jinak zvykáme a jinak se s nimi vyrovnáváme.
Abychom vše dokázali zvládnout bez větších problémů a dlouhodobějších následků, je nutné dodržovat základní pravidla nejen hygienická, ale i psychohygienická. A o tom bude dnešní povídání. 
Minule jsme se snažili ukázat si, jak snížit stres v našem životě. Jednou z možností bylo i dodržovat režim dne. Věřím, že se vám to jakž takž daří. Ale není důležitý jen režim dne, ale je třeba respektovat i naše potřeby během delší doby, tedy určitě dodržovat režim týdne. 
Věnujeme se každý den učení, něco stíháme, něco ne. Když tomu tak bylo ve školních dnech, kdy jsme přišli unaveni z práce, odsouvali jsme dost věcí na víkend. Teď je to ale jiné. Školu máme doma, dopoledne školní práci, odpoledne nějaké ty úkoly, a pak už by mělo nastat volno. Na víkend pak je také nutná změna. Nemůžeme již odsunout nestihnuté věci na sobotu a neděli, potřebujeme si odpočinout. My, i naše děti. Změna je opravdu podmínkou nabrání sil. I dítě potřebuje vědět, že teď má dva dny pauzu, kdy se o škole, učení, úkolech a třeba i nesplněných zadáních prostě nebude mluvit, nebude se nic školního řešit. Změnit by bylo dobré i prostředí, to však udělat díky karanténě nemůžeme, ale náplň víkendových dní změnit můžeme. Je třeba si odpočinout nejen od výuky, ale i od sebe navzájem. I když se máme sebe více rádi, přece jen jsme spolu od rána do rána, a můžeme být unaveni i ze sebe navzájem. My z dětí, děti z nás. Není tedy špatné, když si necháme i více času pro sebe (rodiče pro sebe, dítě pro sebe), takového času, kdy nás stále někdo někam nesměruje, nekontroluje, co děláme a děláme-li to správně. Máme právo se natáhnout, pospat si, pročíst se románem či detektivkou…můžeme si naplánovat ale i činnosti, které bychom rádi dělali, ale během týdne na ně není čas. Co nějaká ruční práce (což nemusí být jen vyšívání a pletení, ale pro kluky třeba výroba poličky s tátou či dědou), sednout si zazpívat si, něco veselého, ne naučného, si zahrát. Můžeme si i změnit role – vařit může taťka, děti…však to nemusí být jako z interhotelu (ale třeba bude), určit činnost, které se budeme věnovat, může ale i dítě..Možností najdete jistě mnohem více. Jde vždy o to, aby byla změna. Abychom odlišili všední školní den od víkendu, a nesnažili se jet naplno a bez oddechu sedm dní v týdnu a pak zase nanovo. Na to nemá sílu nikdo, to brzy odradí každého. 
Mnohé zodpovědné maminky teď asi namítnou, co ale s tím, když jsme to během týdne nestihli. Zamysleme se ale spíše nad tím, proč jsme vše nestihli. Důvody mohou být různé – buď jsme se tomu všemu nevěnovali, jak jsme měli, někdy jsme vynechali, polevili, nebo jsme si stanovili příliš vysoké cíle – chtěli jsme vše zvládnout více jak na „jedna podtrž“, jak by řekly naše děti, a ono to až tak být nemuselo. Nebo jsme si špatně rozplánovali čas a úkoly. Anebo látka byla příliš obtížná, a my jsme ji prostě v daném čase nezvládli. Nebo zkrátka se na nás úkolů valí fakt hodně, a my je prostě i když pracujeme naplno, nejsme schopni splnit. Ty prvně uvedené problémy můžeme sami napravit, lépe promyslet. Ten poslední by bylo dobré zkonzultovat s učiteli. I oni hledají tu správnou cestu, a je pro ně těžké, většinou bez zpětné vazby, odhadnout, která látka bude pro danou třídu náročnější, než bývá obvyklé. A může se stát, že běžně obtížnou látku zvládnou naše děti dobře, a jinou, obecně ne tak obtížnou, nemohou pochopit. Kdyby se to stalo přímo ve škole při výuce, učitelé by se zastavili, změnili postup, více by procvičovali. Ale teď neví, pokud my rodiče (nebo samo dítě)jim nedá zpětnou vazbu, že tomu tak je. Nebojme se, napišme si nebo zavolejme. Vše se dá řešit, a protože všichni chceme jedno –zvládnout vše, jak je třeba, určitě se nějaké řešení najde. Všichni hledáme tu nejlepší cestu, a někdy je to opravdu těžké. 
Takže: Nebojme se si odpočinout. Zapomenout na chvíli na to, co se nestihlo, určitě bude příležitost zvládnout a dohnat to jindy. Nabereme síly, a vše lehčeji půjde. Budou Velikonoce, naše děti by měly prázdniny, my státní svátek, zkrátka, všichni volno. Volno od pracovních i školních povinností. Tak si ho, v zájmu našeho duševního zdraví a životní pohody, užijme!

Hodně síly a radosti! AW

Slovo školního psychologa 2

Jak nepodlehnout úzkostem
V karanténě jsme již druhý týden. Na každého z nás působí jinak. Někdo pracuje z domova a tato situace je pro něj naprosto nezvyklá, někdo je ve stresu z omezení kontaktů s jinými lidmi, neznámými situacemi, s přírodou. Mamky školních dětí mohou být naopak kontakty a úkoly přetíženy, staří lidé bez možnosti si někam vyjít, cítí naprostou izolaci. A v této situaci zvýšený stres u řady lidí přináší úzkost různého stupně. Všichni jsme v situaci nezvyklé, a pokud se na nás ze všech stran valí informace o koronaviru, karanténě, různých represivních opatřeních, která mnozí mladší nikdy nezažili, a my starší jsme jim rádi odvykli….nemusí být vždy snadné zachovat klid. Úzkost se může projevovat různými způsoby- můžeme prožívat podrážděnost, snadno se unavíme, objevují se potíže se soustředěním, bušení srdce, napětí ve svalech, potíže s usínáním, někdy i těžko potlačovatelná agresivita, jindy naopak šílená pasivita, neovladatelné obavy. To jistě není moc příjemné, dobrou zprávou je, že se s tím dá něco dělat. Zde je několik osvědčených zkušeností, které mohou pomoci:

Vytvořte si režim
Hlavně jako prevence a z dlouhodobého hlediska je denní režim pro zvládání úzkosti velmi důležitý. Naplánujte si, co budete další den dělat. Úkoly je dobré si zapsat, druhý den klidně odškrtávat, nebo jen večer kouknout, co se mi podařilo, a co přesunu na další dny. Pravidelnost je dobrá i v režimu spánku. Je dobré chodit v pravidelný čas spát a ráno v určený čas vstávat. Což nemusí vylučovat pospání si, máme-li ho rádi, jen je dobré zařadit ho pravidelně. 

Zůstaňte v kontaktu s blízkými 
Izolovat se je nejlepší cesta ke zbytečným obavám. Zavolejte si, využijte skype, povídejte si po chatu… zkrátka zůstaňte v kontaktu se svými blízkými lidmi. A nemusí to být jen rychlý hovor – co třeba dát si „kafe po skypu“ s kamarádkou? 🙂 Při rozhovorech nemluvte jen o karanténě, ale zkuste místo toho zavzpomínat na společné zážitky nebo naopak plánujte něco do budoucna, karanténa přece taky jednou skončí 🙂

Cvičte
Během karantény sice nemůžete jít do sokolovny, tělocvičny, fitka, ale cvičit se dá i doma. Podle četných výzkumů pomáhá aerobní pohyb (tedy takový, při kterém se zadýcháte) až o 40% snižovat úzkosti. Kromě protahovacích a posilovacích cviků proto zařaďte jízdu na rotopedu, běh na místě, skákání
přes švihadlo… a nebo si pusťte muziku a pořádně si zatancujte, zkrátka, co je vám příjemné (aspoň trochu) 

Odpojte se 
Nesledujte neustále zprávy v televizi, sociální sítě a další média. Vaše mysl si potřebuje odpočinout od přívalu znepokojujících informací. Vyberte si důvěryhodný zdroj informací a věnujte mu pouze vyhrazený čas, například dvakrát denně. 

Dělejte věci, které vás těší 
I když jste doma, můžete dělat spoustu věcí, které vás těší. Přečtěte si dlouho odkládanou knížku, upořádejte si fotky, hrajte si se psem, s dětmi, dívejte se na dobré filmy, upečte něco dobrého… a nebo si prostě napusťte vanu a užijte si ji. 

Dýchejte 
Jasně, že dýcháte. Zkuste si ale na chvíli pohodlně sednout nebo lehnout, zavřít oči a soustředit se alespoň několik minut na svůj dech. Dýchejte do břicha, pomalými, hlubokými nádechy. Přitom svůj dech pozorujte.

Vyhledejte pomoc 
Přes to přese všechno pociťujete nezvladatelnou úzkost? Nebuďte v tom sami, kontaktujte odborníka! Neřešené úzkosti se mohou stát chronickými a obtěžovat vás ještě dlouho poté, co současná nepříjemná situace pomine. 

V provozu jsou přes skype či mobil různá krizová centra, krizové linky, můžete využít i mé pomoci, jsem tu pro Vás – přes mobil (778 715 801) či internet (alwag@seznam.cz), pravidelné telefonické konzultace jsou možné vždy od deseti do dvanácti hodin, v kritických situacích kdykoliv. 

Vaše Alena Wagnerová

Slovo školního psychologa

Milí rodiče, prarodiče, přátelé, spolupracovníci!
Z komplikované situace kvůli koronaviru má asi těžko někdo radost. Nepropadejme však smutku, beznaději, depresi. Samozřejmě, obavy, strach, nejistota…snad i smutek a naštvanost.. to vše nás provází. To je normální a běžné u takových to situací a není třeba se za své pocity stydět. Co ale dál? Máme asi jen dvě možnosti – buď se smutku a beznaději poddat, nebo současnou situaci brát jako výzvu a zkusit ji naplnit novými přístupy. Moje babička by řekla – je třeba jí čelit. Tenhle způsob mi připadá lepší. Jak se ale ubránit, abychom nepropadli beznaději? Na to je odpradávna dobrý způsob – nějakou činností. Tou ovšem není sledování televizních či jiných zpráv po celý den. Proč? Vedou nás totiž k daleko větší beznaději. Málo je zpráv pozitivních, dozvídáme se, kolik lidí nově onemocnělo, jaké represe a opatření nás čekají, budoucnost se pak zdá nejistá a spíše černá. Pak je těžké se pesimismu ubránit. Lepším způsobem se zdá si jednou za den zprávy poslechnout, abychom byli v obraze, a pak se již něčemu věnovat. Museli jsme zůstat doma, většinou s dětmi. Pojďte využít čas, který nám takhle spadl do klína, k tomu, abychom byli opravdu spolu. Vždyť jindy je tak málo času. 
Co tedy z nastalé situace vytěžit? 
– Do sytosti se vyspat. Kdy jindy bude příležitost, abychom si ve všední den trochu přispali, abychom se třeba natáhli k odpočinku po obědě? 
– Vezměme do ruky knížku, možná jsme již dlouho neměli čas přečíst si nějaký krásný příběh. Nebo něco odborného z oblasti, která nás opravdu baví.
– Čtěme si s dětmi. Děti, a nejen ty malé, milují chvilky se čtením. A vůbec nevadí, jestli máma nebo táta nečtou plynule, důležité je, že jsou v té chvíli jen a jen se svým dítětem. Nechte klidně číst i dítě – nevadí, že mu to nejde tak jako vám, je hezké, že má chuť vám něco přečíst – a být s vámi.
– Jděte ven – na krátkou procházku, dokud nám to karanténa dovolí. Děti potřebují na čerstvý vzduch, rádi se s námi projdou. V lese je čisto a bezpečno, můžeme ho pozorovat, sbírat různé přírodniny, postavit domeček pro lesní skřítky. A pokud si zahrajete s vašimi dětmi nějakou hříčku, budou opravdu nadšené. Že žádnou neznáte? Vzpomeňte na své dětství. Jak vás bavily různé hledací hry – schovka, pikola, škatulata. Proč by je nemilovaly i naše děti?
– Činností mohou být i školní úkoly. I starší dítě potěší, když si k němu rodiče sednou a s učením mu pomohou. Možná budeme hledat odpovědi na některé otázky a úlohy společně, a není ostudou, že vše neznáme. Naopak, když dítěti ukážeme, že i my musíme často odpovědi hledat, bude rádo pracovat podobně samo. A některé školní předměty nás budou třeba opravdu bavit. Možná poprvé po dlouhé době zjistíme, jak hezké jsou mnohé dnešní učebnice a co je v nich zajímavého – sdílejme to i s našimi dětmi. Pro nás je to samozřejmě jednodušší, nás nikdo z těchto znalostí zkoušet nebude, ale cožpak jde jen o zkoušení? Dozvědět se něco zajímavého je vždy hezké, učme právě tohle své děti. 
– Hrajme si společně i doma – známe opět spoustu her z dětství. I v dnešní době stále vysoce boduje „Člověče, nezlob se!“ a vzpomeňte i na jiné hry – „jméno-město- …“, „co se změnilo?“ (v místnosti, na osobě…), domino, dáma a šachy, lodě, piškvorky, výborné jsou i různé deskové hry, pokud je máme. Hry s kostkou – vymyslíte jich spoustu vy, nechte vymýšlet i své děti. Uvidíte, jak jsou nápadité. A jak budou šťastné, že si naši se mnou zahráli MOJI hru.
– Vyrábějme – i když nejsme třeba nikterak rukodělně zdatní, něco zvládneme – skládačky, vystřihovánky, návodů na internetu je spousta. Ale faktem je, že složení obyčejné „večerníčkovské“ papírové čepice bývá dnes pro děti dost problém
– Využijme nabídky odjinud – luštěnky v časopisech a novinách, opravdu zajímavé programy v televizi, a proč nevyužít i místní nabídky – volarští skauti nabízejí účast i neskautům ve hře O poklad na Zlaté stezce – zatím na dálku přes sms či internet-(informace na jejich stránkách či facebooku) 
– Dělejme spolu domácí práce – děti baví, můžeme je při tom mnoho naučit, a třeba právě tady dáváme základy pro nějaké budoucí povolání, děti rády vaří, pečou – a i kdyby si nikdy tuto profesi nezvolily, budeme v nich mít v budoucnu vydatné pomocníky (ač se to třeba dnes tak nejeví)
– Buďme spolu, ne vedle sebe, to je základem. Děti nás potřebují, i my z nich ale čerpáme sílu, a často i optimismus. Využijme této doby k tomu dobrému, k čemu se využít dá, bude nám všem mnohem, mnohem lépe. Budeme spokojenější, klidnější, a tak budeme i lépe čelit všemu nekalému, co by nás mohlo potkat. 
Tak ať se nám všem daří! 

PhDr. Alena Wagnerová, školní psycholog ZŠ Volary