|
Volary a pochod smrti – Multikulturní výchova v praxi
7. ročník konference se konal pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje Mgr. Jiřího Zimoly a za finanční podpory Jihočeského kraje a Nadačního fondu obětem holocaustu.
V rámci programu domluvil předseda KreBulu , bývalý žák naší školy, Mgr. Zdeněk Krejsa s p.uč. Pavlínou Pavlíkovou besedu pro žáky naší školy.
Ve svých vzpomínkách na válku s námi besedovala milá, sympatická paní Marta Kottová, předsedkyně Historické skupiny Osvětim, pamětnice holocaustu.
Byl to takový dějepis s praxi a dvě hodiny utekly jako voda a stále by bylo o čem mluvit.
Děkujeme za velmi zajímavou a pro nás poučnou besedu.
Žáci 8.AB, red. rada Volaráčku
„Paní Kottová byla velmi upřímná a skromná. Její příběh je fascinující, ale zároveň děsivý a smutný. Paní měla velké štěstí. Ohromily mě podmínky v Osvětimi, kolik Židů bylo zabito.“
Jakub Kub, 8.B
„Já paní Kottovou obdivuju, jak dokáže o takových strašných událostech, které zažila, mluvit. Od nás všech jí patří velké díky za takovéhle zpestření dějepisu.“
Matěj Černý, 8.A
„Bylo to velice poučné a zajímavé. Příležitost ptát se a slyšet události, které se děly ve válce přímo od účastnice, se přihodí málokrát za život. Každý by si z toho měl vzít ponaučení. Bylo zajímavé, že paní Kottová si z některých věcí dělala legraci. Přinesla nám ukázat fotografie, židovskou hvězdu a další materiály.“
Vendy Bláhovcová, 8.B
„Takových besed nezažijeme moc, získal jsem mnoho informací a cenných zkušeností a jsem rád, že si na nás paní našla čas.“
Vladan Čížek, 8.A
„Dozvěděl jsem se spoustu důležitých informací. Nejhroznější bylo, co Němci dělali s dětmi a co se všechno dělo. Obdivuju tu paní, protože já bych o tom asi nedokázal mluvit. Bylo to pěkné, ale hodně smutné a pro nás přínosné.“
Jirka Janouš, 8.B
„Mně se beseda líbila, určitě si z toho vyprávění vezmeme ponaučení. Nejhorší pro mě byl okamžik, když paní vyprávěla, jaké pokusy dělali Němci na čerstvě narozených dětech.“
Anička Palounková, 8.A
„Já jsem například nevěděl, jak to vypadalo v Osvětimi, byl jsem jenom v Terezíně. Docela rád bych slyšel také příběh její kamarádky z Izraele. Hodně jsem se toho dozvěděl a i jsem se zeptal. Takové besedy jsou pro žáky přínosné.“
Petr Fleischmann, 8.B
|
