naše
škola |
|
naše
město |
|
Kvalitní školní časopis |
|
Britské
centrum JU |
|
OPVV,
iROP |
|
| |
Mé dojmy z besedy o životě v koncentračních táborech
Ve středu 3. 5. 2012 jsem zúčastnil se třídou 9. A. a 5.A besedy s paní Dagmar Lieblovou a Helgou Hoškovou-Weissovou. Setkání ve volarském kinosále bylo jedním bodem programu 5.ročníku vzdělávací konference Volary a pochod smrti. Obě paní nám povídaly o životě v terezínském ghettu a koncentračních táborech, kterými jako mladá děvčata prošly.
Jejich život vězňů byl velmi krutý. Každé ráno dostávali pouze kávu, která vypadala jako špinavá voda, a kousek chleba. K obědu slabý vývar a taky kousek chleba a k večeři to samé jako k obědu. Jak válka postupovala, dostávali jídla stále méně. Malé děti si vozily nastřádaný chleba na pohřebních povozech. Na půdách domů v ghettu tajně probíhaly i hudební koncerty. Když do Terezína přijel Červený kříž na kontrolu, museli vězni předstírat, že se mají dobře a nic jim neschází. Němci vytvořili obchody a jako zboží jim sloužily zabavené osobní věci vězňů. Za bezcenné natištěné papírky / peníze / si mohli vězni koupit své osobní věci. V této době vznikl propagační film, který světu ukazoval, jak dobře se v Terezíně žije. Vyprávění bylo doplněno promítáním obrázků malovaných paní Weissovou přímo v ghettu. Všech 62 originálů jsme si pak prohlédli v zasedací místnosti volarské radnice.
Vypravování o hrůzách války sice bylo velmi smutné, ale velmi mě zaujalo a mnoho zajímavého jsem se dozvěděl. Těším se, až toto učivo budeme probírat při dějepisu v deváté třídě a já pochopím širší souvislosti. Už teď je mi jasné, že druhá světová válka byla nejhorším obdobím lidstva. Je pro nás varováním a neměli bychom zapomínat.
Michal Černý
žák 8.B.
|
| |
úřední
e-deska |
|
eduroam |
|
školní
program |
|
školní
časopis |
|
žákovský
parlament |
|
CEDU |
|
to
jsme my |
|
|
|