Svatba v 1.B
V letošním školním roce se třída 1.B učí číst genetickou metodou. Tato metoda čtení je na naší ZŠ vyučována již po několikáté. Kdo byl touto genetickou metodou v minulosti již vyučován nebo má nějakého současného či odrostlejšího školáka ve svém okolí, tak ví, že je to metoda čtení velice rychlá, líbivá a hlavně přirozená. Odpadává zde nácvik čtení nesmyslných a pro děti často neoblíbených slabik. Prostě z žáků jsou hned čtenáři, pokud se naučí pár písmen. A že děti čtou jak s větrem o závod svědčí i to, že hned od druhého dne povinné školní docházky se žáci učí pravidelně denně jedno nové písmenko. Pouze ale ve tvaru velkého tiskacího písma. Není tedy divu, že na počátku října jsou děti s výukou velkých tiskacích písmen na konci. Našim žáčkům v 1.B chybí probrat ke dni 5.10. skutečně jen písmenko velké tiskací G a pak se jen okrajově seznámí s posledními písmenky W a X.
A tak si děti po tak náročném období, období zahájení školní docházky a zvládnutí všech velkých tiskacích písmen určitě zasloužily nějakou odměnu. Odměna to nebyla jenom sladká, ale přímo výuková. Ve třídě 1.B se při nácviku písmenka CH konala třídní svatba, kdy si slečna Céčková vzala za muže pana Háčka a vytvořili tak spolu nerozlučný pár manželů Cháčkových. Samozřejmě, že na naší svatbě kromě ženicha a nevěsty se svatební kyticí nechybělo ani svatební cukroví, na kterém se podílely některé maminky, ani mísy s ovocem, ani bouchání šampaňského, kterého nám rodiče přinesli opravdu velkou zásobu . Děti měly na svatbě přítomné i maminky a samozřejmě k největšímu překvapení jak už to i v životě bývá přispěli i kamarádi a sousedé novomanželů, které představovali všichni spolužáci ze sousedních tříd – 1.A, 4.A a 5.A. Tak si dovedete představit to velké množství přátel, kteří udělali obrovský špalír, mezi kterým za zvuku svatebního pochodu procházeli manželé Cháčkovi. Nechyběla zde ani krásná vlastnoručně vyrobená slavobrána s nápisem SLÁVA NOVOMANŽELůM, který se snažili prvňáčci sami přečíst. A jaká by to byla svatba bez svatebních tradic a zvyklostí? Samozřejmě, že nechybělo ani pomyslné házení štěstí v podobě rýže. Naštěstí se našly mezi svatebními hosty i „sousedky uklízečky“, které se postaraly o vzorný úklid celé chodby a tak jsme to nemuseli ani té naší opravdové školní pani uklízečce přiznávat. A tak to byl konec naší krásné třídní svatby, která trvala necelou hodinu i s úklidem. Věříme ale, že naši prvňáčci si budou takovou výuku i nerozlučnou dvojici písmenek C a H, které tvoří písmenko CH pamatovat celý život.
|